1. Rodová (pohlavní) protikladnost vyjádřená slovy vytvořenými z různých základů (kohout – slepice; jeden člen dvojice – zpravidla maskulinní – často slouží i jako druhové označení: pes: pes – fena); lexikální jednotky ve vztahu h. se nazývají heteronyma. H. se týká pojmenování personických (např. muž – žena, bratr – sestra) i nepersonických (např. jelen – laň, býk – kráva).

2. Relace mezi lexémy se stejným grafickým záznamem, ale odlišnou výslovností a významem (označovanými v č. tradici spíš jako homografa než heteronyma), pro č. málo obvyklá, např. panický související se slovem panika a panický související se slovem panic.

3. Relace mezi významově shodnými (podobnými) lexémy patřícími k různým útvarům či vrstvám téhož jaz., především k různým teritoriálním dial. (srov. nář. heteronyma pro botanický rod Myosotis: pomněnka – mejdýlko – rybí očko – rybička – pánbíčkovy slzičky – andělíček – modrá rosička – krupička – potočník – žabí klapeto aj.). V tomto významu se v dialektologii užívají též termíny tautonymie a tautonymum (v praxi je však nejběžnějším označením pro heteronymum/tautonymum nářeční ekvivalent).