Místo češtiny mezi příbuznými jazyky může být zobrazeno několika způsoby:

A Čeština mezi slovanskými jazyky

1. Stromový diagram bývá spojován s A. Schleicherem, nejnovější archivní výzkum však naznačuje, že primát v autorství stromového modelu, alespoň při zobrazení vzájemných vztahů mezi slovanskými jaz., náleží F. L. Čelakovskému, který Schleichera pravděpodobně inspiroval (viz ✍Lemeškin, 2008:126–127). Následující klasifikační model byl vytvořen za použití tzv. rekalibrované glottochronologie při aplikaci kladistiky operující s průměrnými hodnotami (✍Novotná & Blažek, 2007a:201; ✍Blažek, 2008:302).

* Alternativní výsledky označené hvězdičkou nezahrnují polabštinu s neúplným lexikálním korpusem.

2. Dialektový řetěz představuje posloupnost příbuzných jazyků uspořádaných tak, aby sousedily jazyky s nejvyšším procentem společně zděděné základní slovní zásoby:

Ještě lineárnější schéma získáme, když budeme uvažovat společné jednotky srbochorvatskou, československou, lužickou a bělorusko-ukrajinskou. Stranou by zůstala pouze polabština s neúplným korpusem, která je proto z dalších úvah vypuštěna (✍Novotná & Blažek, 2007a:202; ✍Blažek, 2008:302–303).

3. Síťový graf je výhodný tehdy, máme-li vyjádřit vzájemné vazby mezi příbuznými jazyky, z nichž některé jsou známy pouze fragmentárně. Současně umožňuje zmapovat i víceúrovňové vztahy. Nevýhodou je, že jde pouze o kvalitativní model:

B Slovanské jazyky a baltské jazyky

Diskuse o existenci či neexistenci baltoslovanské jazykové jednoty se vede již více než 150 let. Rekalibrovaná glottochronologie potvrzuje, že baltské a slovanské jaz. stojí vzájemně mezi sebou blíže než ke kterékoliv jiné indoevropské větvi (✍Novotná & Blažek, 2007a:205).

C Slovanské jazyky mezi jazyky indoevropskými

1. Stromový diagram ✍Schleichera (1860), velkého obdivovatele Darwina, odráží soudobou představu o vzájemných vztazích indoevropských jazyků. Schéma založené na biologizujícím pojetí vývoje jaz. má dnes už jen historickou hodnotu, mj. po odhalení indoevropského charakteru tocharštiny a anatolských jazyků přibližně půlstoletí po Schleicherovi. Schleicher přikládal největší váhu gramatickým izoglosám. Je zřejmé, že přijímal balto-slovanskou jednotu a k ní jako nejbližšího příbuzného stavěl větev germánskou. Balto-slovansko-germánskou supervětev pak chápal jako jednu ze dvou primárních supervětví, na něž se rozpadl indoevropský prajazyk.

2. Objev indoevropského charakteru dvou tocharských jazyků z Čínského Turkestánu (‘dialekty’ A a B) a hetitštiny spolu s dalšími indoevropskými jazyky starověké Malé Asie z 2. a 1. tis. př. Kr. řádně zamíchal kartami. Z primární opozice anatolských a neanatolských jazyků, kterou poprvé představil ve své ‘indo-hetitské’ hypotéze ✍Sturtevant (1942), vycházejí další modely pracující s ideou genealogického ‘stromu’. Tradiční východiska v klasifikaci indoevropských jazyků, včetně důrazu na gramatické izoglosy, rozvíjí model ✍Gamkrelidze & Ivanov(ova) (1984:415). Zachovává Schleicherovu koncepci germano-baltoslovanské supervětve, kterou spojuje s další supervětví, kterou představují jazyky indoíránské, arménština a řečtina. V opozici k nim všem stojí jazyky italické, keltské a tocharské. Vyčlenění anatolské větve se předpokládá ještě před rozpadem výše jmenovaných supervětví.

3. O důsledné zařazení všech reliktových jaz. Evropy do svého klasifikačního modelu se pokusil ✍Georgiev (1981:363). Byl dokonce tak důsledný, že do indoevropské rodiny zařadil i jazyky, o kterých buď téměř nic nevíme (^N), n. jejichž indoevropská afiliace je více než pochybná (^P). Balto-slovanské jazyky spojuje s germánskými a tocharskými do společné severní větve:

4. Vlastní originální model dezintegrace ie.jaz., včetně mnoha jazyků reliktových, předložil ✍Hamp (1990) na základě specifických izoglos ve fonologii, morfologii a slovní zásobě. Nejbližší příbuzné jazyků balto‑slovanských nachází v tzv. paleobalkánských jazycích, do téže severozápadní větve řadí i jazyky germánské a tocharské, ale také italo‑keltské:

5. Jednu z posledních variant aplikace kvantitativně orientované kladistiky představili ✍Ringe & Warnow ad. (2002:87). V jejich modelu stojí balto‑slovanské jazyky nejblíže k indoíránským, následuje řečtina s arménštinou a teprve ve třetím sledu jazyky germánské, překvapivě s albánštinou:

6. Absolutní chronologii divergence jazyků poskytuje pouze glottochronologie. Výsledek S. Starostina a jeho týmu, poprvé prezentovaný v Institutu of Santa Fé v Novém Mexiku v roce 2004 (pro předčasnou smrt v roce 2005 jej autor nestihl publikovat), vychází z aplikace jeho vlastní varianty glottochronologie nazvané rekalibrovaná. Balto‑slovanské jazyky zde stojí nejblíže indoíránským. Další v pořadí blízkosti jsou jazyky italické a germánské.

7. Alternativní model klasifikace indoevropských jazyků založený na nové verzi rekalibrované glottochronologie vypracovali G. Starostin & A. Kassian (viz ✍Kassian, 2010). Nejbližším příbuzným balto‑slovanských jaz. je zde západoindoevropská supervětev reprezentovaná jaz. germánskými, italickými a keltskými, s nevelkým časovým odstupem následována jaz. indoíránskými. Z hlediska své topologie tento model nejlépe vyhovuje ideji tzv. ‘staroeveropské’ hydronymie.

D Indoevropské jazyky v perspektivě vzdálené jazykové příbuznosti (nostratická a borejská hypotéza)

1. V glottochronologickém modelu G. Starostina & A. Kassiana (✍Kassian, 2010) stojí ie.jaz. nejblíže k jaz. uralským, které následují další jazykové rodiny severní Euroasie. Tento výsledek je v zásadě kompatibilní s ideou tzv. ‘eurasijské’ makrorodiny podle ✍Greenberga (2000), ✍Greenberga (2002).

2. O nejhlubší ponor do jazykové prehistorie prostřednictvím rekalibrované glottochronologie se pokusili moskevští lingvisté G. Starostin a A. Kassian (viz ✍Kassian, 2010:424). Jejich dosud nepublikovaná studie, jejíž výsledky jsou zde mírně modifikovány ohledně datování divergence afroasijských jazyků (zde podle ✍Militareva, 2005), spojuje jaz. kmeny nostratický a dené-sino-kavkazský do jediné taxonomické jednotky zvané borejská.

E Borejský jazykový velekmen a hypotetický chronologický scénář migračního modelu out‑of‑Africa.

Následující diagram představuje hypotetické genealogické vztahy mezi největšími taxonomickými jednotkami, které se doposud v jazykové klasifikaci podařilo ustanovit n. alespoň předpovědět. Topologie grafu i přibližná chronologie vycházejí z výsledků populační genetiky, a proto je třeba je vnímat jen jako první aproximaci.