Pojmenování (slovo, výraz) nahrazující tabuizovaný či v dané situaci nevhodný výraz, jehož negativně pociťovaný obsah se snaží zmírnit, vylepšit záměnou ↗konotací, zamlžit apod. (např. sociálně slabý místo chudý, plnoštíhlá místo tlustá, liberalizace cen místo zdražení). Eufemizace může směřovat i ke zjemnění jaz. formy (hajzlík místo hajzl). Ustálené e. časem ztrácejí svou působnost a musí být nahrazovány e. novými (srov. množství e. vytlačujících slovo záchod); viz také ↗tabu, ↗noa, ↗tabuová antifráze.

Vznik e. je proces, který je součástí jaz., ale zároveň je odrazem společenského postoje k tabuizovaným jevům a vývoje těchto postojů. Když se např. společnost v nedávné době začala bránit stigmatizaci tělesně a duševně postižených lidí, projevilo se to v silné vlně eufemizace (např. název zvláštní škola byl nahrazen e. základní škola praktická, základní škola speciální; terminologie speciální pedagogiky věnující se žákům s mentálním postižením začala užívat e. typu edukačně znevýhodněný jedinec, žák se speciálními vzdělávacími potřebami, žák s problémovým chováním, dítě s rizikem poruch chování, žák s dílčími deficity apod.; eliminovány byly původně čistě nominační odborné termíny označující stupeň mentální retardace debilita, imbecilita, idiocie, mj. proto, že za hranicemi odborné komunikace získaly charakter nadávky).

Eufemizace se nejčastěji týká označování některých fyziologických procesů a stavů (vykonávat potřebu, být v jiném stavu), částí těla (zadní část těla, přednosti), milostného vztahu, sexu (mít poměr, fyzická láska), smrti, pohřbu (ukončit životní pouť, poslední rozloučení), fyzických a psychických nedostatků (být při těle, nemít to v hlavě v pořádku), opilosti (být v náladě, mít opičku) ad. Ve sféře společenské se připojují např. e. týkající se některých méně prestižních profesí (pomocnice v domácnosti, operátorka strojového dojení), vztahu k různým etnickým a sociálním skupinám (občan romské národnosti, riziková skupina) apod. Zvláštní oblastí je eufemizace v politickém životě, např. v diplomacii (rozvojová země, odsun Němců), časté jsou e. zastírající podstatu vojenských akcí (stabilizační síly, bratrská pomoc) a nepopulárních činů vlády a vládních orgánů (zavedení pořádku, úprava cen); viz také ↗politická korektnost. E. může být využit též jako zdvořilostní prostředek; viz ↗zdvořilost.

K jaz. prostředkům eufemizace patří: výrazy vyjadřující menší míru jevu (nedoslýchavý místo hluchý), cizí slova, zejména odborné termíny (korpulentní místo tlustá, pedikulóza místo zavšivení), ↗metafora (čokoládová dívka místo dívka tmavé pleti), ↗metonymie (jít se přepudrovat místo jít na záchod), ↗elativ (starší pán místo starý pán), ↗litotes (nehezký místo ošklivý), výrazy s obecným významem (v lid. a nář. mluvě je v tom / je taková místo je těhotná) a tzv. „difuzní sémantikou“ (srov. ✍Krysin, 1994) (někteří lidé, určitá místa), perifráze (jít tam, kam chodí i císařpán pěšky místo jít na záchod), ↗multiverbizace (člověk s epileptickým onemocněním místo epileptik), ↗apoziopeze či ↗elipsa, v grafice značená vytečkováním (Běž do …), aj. V č. fungují jako významný prostředek eufemizace též ↗deminutiva (mrtvička místo mrtvice, mít po těle špíčky místo špeky); o jejich úloze ve zdvořilostních strategiích např. ✍Nekula, 1995.

Užití e. je závislé na kontextu a podmínkách řeči (v kontrolovaných řečových situacích je jejich výskyt obecně větší než v nekontrolovaných). Představy o tom, co je a co není e., jsou sociálně podmíněné (např. výrazy být v tom, nádobíčko mohou v jistém sociálním prostředí fungovat jako e., zatímco v jiném jsou nepřijatelné; nář. mluva méně podléhá eufemizaci v oblasti označování skutečností z oblasti sexu, anatomie a fyziologie člověka).

Společensky korektním jazykem se zabývá řada vážně i nevážně míněných praktických příruček; z těch druhých např. ✍Kamenická ad., 1994 (návrhy e.: dermatologicky svébytný místo poďobaný; neunáhlený místo pomalý; alternativně inteligentní místo blbý).

Na obdobné jaz. strategii jako e. (zejména na manipulaci s konotacemi) jsou založeny též reklamní názvy výrobků, srov. Komteska – značka vína, Apetito – značka sýrů, Diplomat – značka mýdla, Favorit – značka automobilu apod.

Protipólem e. je ↗dysfemismus, zesilující, zhrubělý (příp. vulgární) výraz nahrazující neutrální pojmenování (chcípnout místo zemřít). Též ↗vlastní jméno eufemické.