Množina slov geneticky příbuzných, tedy slov vycházejících ze společného kořene. Na rozdíl od slovotvorného hnízda (viz ↗hnízdování, ↗slovotvorná motivace) je pro zařazení či nezařazení slova do určitého e.h. nezbytná etymologická analýza (viz ↗etymologie), neboť staré spojení slova s příslušným e.h. může být zcela zastřeno v důsledku hláskového, slovotvorného n. sémantického vývoje. Např. abychom zjistili, zda substantiva začátek a konec náleží do jednoho e.h., tedy zda se z ie. kořene ⁺ken‑ ‘vznikat, pocházet, začínat’ může vysvětlit rodina psl. ⁺‑čęti (> č. začít, počít, načít, začínat, počínat, načínat, začátek, začáteční, začátečník, počátek aj.) i subst. konec (< psl. ⁺konьcь), je třeba znát hláskové zákonitosti: střídání plného stupně a o‑stupně ablautu (⁺‑ken‑ : ⁺‑kon‑) (viz ↗ablaut), změnu k > č před e (⁺‑ken‑ > ⁺‑čen‑) (viz ↗palatalizace), denazalizaci v č. začátek (< psl. ⁺začętъkъ) (viz ↗nosovky). Dále je třeba vysvětlit rozdílný význam slov začátek a konec, což lze jak v rámci č. (srov. význam stč. konec ‘krajní část něčeho, přední n. zadní, začáteční n. konečná’ a č. dial. konec ‘začátek’ i ‘konec’), tak u geneticky srovnatelných slovních protějšků v dalších slovanských jaz. (viz ↗slovanské jazyky) (např. stsl. adv. iskoni ‘od počátku, na počátku’, csl. konъ ‘začátek, kraj’, r. dial. кон ‘konec’ i ‘začátek’, srbské dial. од кона до кона ‘od začátku do konce’ aj.). Metoda hnízdování se uplatňuje v etymologické lexikografii (viz ↗etymologický slovník); v č. lexikografii se princip etymologického hnízdování slov poprvé objevil v 2. pol. 19. stol. v čtyřdílném abecedně řazeném česko-latinsko-německém slovníku V. J. Rosy Thesaurus linguae Bohemicae. Snaha včlenit slova etymologicky izolovaná do některého etymologického hnízda, kam od původu nepatřila, je podstatou ↗lidové etymologie.