Typ ↗logického vyplývání, jehož předpokladem je (encyklopedická) znalost ↗lexikálního významu jazykového výrazu; proto se někdy mluví i o sémantické implikaci (✍Chierchia & McConnell‑Ginet(ová), 1990):

„Z p vyplývá (entails) q, jestliže p ∩ ­q je kontradiktorické“ (tedy jestliže q je nutnou podmínkou p).

Neformálně řečeno: „v každé situaci, v níž je p pravda, musí být q pravda a v každé situaci, v níž je q nepravda, nemůže být p pravda“. Příklad: z věty (1) Tom je mladší syn (p) vyplývá (entails) (2) Tom má staršího bratra, (3) Tom má bratra (q), ale nevyplývá z ní (4) Tom má sestru.

V tradiční ↗formální sémantikou inspirované lingvistice představuje e. spolu s ↗presupozicemi nejvážnější kandidáty procedury umožňující rekonstruovat nevyjádřenou, ale vyrozumívanou část významu určité jaz. struktury; tyto procedury byly dříve (podle názoru mnoha lingvistů) analyzovány jako instance sémantiky, dnes je vůči takovým analýzám skepse a převládá analýza pragmatická. Viz také ↗downward entailing.

Naproti tomu ↗konverzační implikatury umožňují vinterpretovat do jaz. struktury význam, který není součástí významu daného jaz. výrazu, ale který se nabízí při užitích jaz. výrazů v určitých diskurzových situacích. Klasická analýza předpokládá, že vinterpretovávání probíhá proto, aby jaz. jednání realizované daným jaz. výrazem mohlo být pokládáno za probíhající v souladu s ↗kooperačním principem; jsou tedy spouštěny vírou v dodržování ↗konverzačních maxim v případech, kdy jsou jazykovým výrazem zdánlivě porušeny. Viz též ↗sugerovaný závěr.

Jiného druhu jsou rekonstrukce lexikálně nevyjádřených složek jaz. struktury označované střechovým pojmem ↗elipsa a ještě jiného druhu jsou rekonstrukce složek označované střechovým pojmem ↗prázdné kategorie (empty categories). O mechanismu vinterpretování nevyjádřených významů v kognitivní jazykovědě viz ↗inference.