Zesilující, zhrubělé, příp. vulgární pojmenování (slovo, výraz) nahrazující pojmenování neutrální: huba místo pusa. Opak ↗eufemismu. Typická je škálovitost intenzity zhrubění: papula, huba, držka; ničema, padouch, hajzl, parchant, dobytek, svině. Pořadí ve škále je zčásti regulováno idiolektem. K prostředkům zhrubění patří mj. výrazy přenesené z komunikace o zvířatech do komunikace o lidech (pazneht, rypák, tlama, tlapa, zobák, chlemtat, žrát). Užití d. je časté např. ve slanzích, v mluvě mládeže a všude tam, kde se projevuje snaha o nekonvenční, silácké vyjadřování (baba místo dívka, cucat se místo líbat se), případně tam, kde se dostává do popředí jaz. agrese.

V posledních desetiletích (nejen) v č. prostředí narůstá tendence ke zdrsnění jaz. projevu, např. ↗vulgarismy se stále výrazněji šíří z oblasti soukromé do oblasti veřejné, z oblasti mluvené komunikace do psané publicistiky a beletrie; příznačné pro jejich užívání je snižování věkové hranice mluvčích a též pokles vlivu sociálních a genderových diferencí. Mění se i status řady prostředků, např. téma sexu, které se dříve ve spis. neodborných textech naznačovalo jen neurčitými eufemismy, se nyní běžně reflektuje výrazy mnohem explicitnějšími, šířícími se buď z odborného jaz., n. naopak z oblastí nespis. mluvy (srov. ✍Krysin, 1994).