Skupina formálně‑sémantických modelů jazyka (viz ↗formální sémantika) zohledňující dynamický aspekt jazyka, to jest fakt, že jazyk slouží jako médium diskurzu, který se odvíjí v čase tak, že vytváří, modifikuje a využívá kontext. Předmětem zájmu dynamické sémantiky jsou často takové jevy, jako je anafora či aktuální členění. Mezi modely, které poskytují prostředky dynamičnost jazyka zachytit, patří ↗teorie reprezentace diskurzu (DRT) (viz ✍Kamp & Reyle, 1993) a různé typy dynamických logik (✍Groenendijk & Stokhof, 1991; ✍van Benthem, 1996).