Termín z klasické rétoriky pro spojení dvou protikladných výrazů (↗antonymum, ↗opozitnost) v téže výpovědi n. řidčeji dvou protikladných výroků v sousedních výpovědích téhož textu. Toto spojení bývá často asyndetické: Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal (Mácha).

Zvláštním druhem a. je přirovnání protikladem: skládá se z obrazu, který slouží jako přirovnání, z jeho popření a z uvedení skutečného jevu n. děje. Většinou však první složka chybí, zůstává jen implikována v popření obrazu: Nepokryla se podzimním listím dolina, dolinečka, a posula se ruským vojskem krajina, krajinečka (Čelakovský).