Jazykový prostředek převzatý z angličtiny do jiného jazyka nebo podle angličtiny v něm vytvořený. Za anglicismus se v širokém smyslu považují prvky všech jazykových rovin a na všech stupních adaptace, v užším smyslu lexikální prostředky přejaté z angličtiny. Motivací pro lexikální ↗výpůjčky jsou chybějící označení pro daný předmět n. společenský fenomén (gap), svou roli při výpůjčkách má i prestiž výchozího jaz., tj. nezřídka dochází k vypůjčkám slov, jejichž nocionální význam je pokryt domácím slovem, zatímco výpůjčka s sebou přináší nové pragmatické významy. A. pojmenovávají nejen skutečnosti nové (na poč. 21. stol. např. selfie) n. dosud nepojmenované (např. i některé reálie zemí spjatých s angl.), ale často se přejímají jako nová pojmenování pro známé, dříve existující a již pojmenované skutečnosti: shopping center – dříve nákupní středisko, deadline – lhůta, dress code – etiketa, společenská pravidla oblékání, wellness – rekreace, top modelka – přední modelka apod. Aby se a. trvale začlenily do nového jaz., musí se vyjasnit jejich místo v lexikálním systému cílového jazyka i jejich komunikační funkčnost v něm. V lexikální oblasti se nejčastěji přejímají ↗termíny a ↗slangové výrazy, z terminologie a slangu se a. mnohdy dostávají i do ostatních vrstev slovníku a uplatňují se prakticky ve všech sférách společenské komunikace, tedy i v běžném dorozumívání.

Vzhledem k (typologické) rozdílnosti angličtiny a češtiny adaptace a. do češtiny často znamená počešťování jejich formy (výslovnosti, pravopisu, začlenění do deklinačních či konjugačních paradigmat). Přejímání lexika z angličtiny a výskyt a. v cílových jaz. je fenomén rozšířený ve většině moderních jazyků. Souvisí s vedoucím a prestižním postavením angličtiny v hospodářské, technologické i politické sféře a v návaznosti na to v mezinárodních institucích a mezinárodní komunikaci, v níž angličtina ve 20. a 21. století v řadě oblastí postupně zaujala funkci ↗lingua franca celosvětového dosahu; zvláštní postavení má proto i v kontextu evropské integrace. Její rozšíření je i důsledkem jaz. vývoje v bývalých kondominiích a koloniích britského impéria a od 90. let 20. stol. i ekonomické a kulturní globalizace. Ve snaze postihnout tento fenomén se sestavují i slovníky a., např. v evropských jaz. (✍Görlach, 2001), pro č. detailně ✍Gerster(ová) (2001) a s ohledem na slovník zvláště ✍Warmbrunn (1994).

V češtině se a. uplatňují prakticky od počátku 20. stol., ačkoliv se vliv angličtiny na češtinu začal projevovat už v 19. stol., kdy se Anglie stala vzorem průmyslového vývoje pro celou Evropu. Poprvé se tento vliv výrazněji projevil po 1. světové válce, poněkud ustoupil po roce 1948 a více se opět uplatnil od 60. let a zejména po roce 1989 (srov. např. ✍Gester(ová), 2001; ✍Nekula, 2004). Tento nejnovější a největší příliv a. do češtiny (a obdobně do dalších slovanských i jiných jaz.) odráží současnou orientaci světového společenství a společenského života na různé oblasti západní politiky, ekonomiky, filozofie a kultury, v jejichž rámci zaujímá anglosaský svět klíčové postavení. V odborných oblastech a. napomáhají sjednocování terminologie a často fungují zároveň jako ↗evropeismy a ↗internacionalismy, tedy výrazy vyskytující se paralelně v několika (evropských a světových) jaz. a mající v nich stejný n. podobný význam (např. fotbal, gender studies, management, holding, software). A. představují velkou část ↗neologismů v češtině – mnoho nových a. s sebou přináší také větší množství překladů děl anglo‑americké literární, publicistické a filmové tvorby.

Přejímání a adaptace lexikálních jednotek z angličtiny je dynamický proces, který má různé fáze a stupně, jeho průběh a výsledky jsou ovlivněny mnoha faktory: stářím a délkou přejetí, typovou vzdáleností angličtiny a přejímajícího jazyka (formálními a gramatickými rozdíly), lexikálním významem, funkčností, synonymií se slovy v cílovém jazyce, slovotvornou utvářeností, stylovou platností, frekvencí aj. Obecně lze konstatovat, že nejvyšší stupeň adaptace (počeštění) vykazují především výpůjčky staré či ustálené (šok, sprej, hit, tenis, esej), významově a komunikačně důležité a potřebné, stylově neutrální, frekventované (film, mobil, sport); naopak hůře a pomaleji se přizpůsobují (původní anglickou podobu déle uchovávají) a. úžeji sémanticky a obsahově (oborově) specializované, tj. termíny (feature ‘typ rozhlasového, televizního aj. publicistického žánru’), slova okrajová a pro běžné uživatele sémanticky obtížná či neznámá (copyright, goodwill, laser), slovotvorně neprůhledná či češtině vzdálená také markantním rozdílem mezi psanou a mluvenou podobou (evergreen, know-how), příp. slova synonymní s existujícími domácími slovy (interview – rozhovor, cash – v hotovosti, hotový, hotově). Tak se např. neujal výraz bil (< angl. bill ‘návrh zákonů’), obvykle uváděný jako jeden z nejstarších a. v češtině (✍Kučera, 1995), zaznamenaný již v 19. stol. (použil jej K. H. Borovský v Pražských novinách ve svém zpravodajství z Velké Británie).

A. pronikající hojněji do češtiny od počátku 20. stol. postupně zdomácňovaly, mnohé z nich se přizpůsobily českému jazykovému systému zcela. Zpočátku se psaná podoba oproti původní anglické zjednodušovala, přizpůsobovala se české výslovnosti (českému čtení) anglického pravopisu. Správná anglická výslovnost totiž nebývala většinou příliš známá (anglické výrazy pronikaly do češtiny hlavně v psané podobě). Ještě Pravidla českého pravopisu z r. 1957 se s ohledem na české mluvčí neznalé angličtiny přidržovala zásady v analogii k pravopisu českých slov sbližovat psanou a mluvenou podobu a. Obvykle se uváděly pravopisné dublety, avšak v pořadí počeštělý – původní pravopis: byznys i business, džez i jazz, džudo i judo, pudink i puding. Mezi nejstarší a. patří zejména sportovní názvy jako fotbal (< angl. football), hokej (< angl. hockey), volejbal (< angl. voleyball), gól (< angl. goal), názvy dopravních prostředků trolejbus (< angl. trolleybus), tramvaj (< angl. tramway) n. i jiná pojmenování z běžného života: klub (< angl. club), víkend (< angl. weekend) apod. Tyto rané a., jako tenis, svetr, šála apod., se už běžně pociťují jako domácí česká slova. V současné době se také vzhledem k vzrůstající znalosti angličtiny u českých mluvčích poměrně značně využívá princip relativního zachování původního pravopisu i výslovnosti a., srov. např. image, babyboom, in-line, timing, gay, comeback, layout.

Za a. se někdy pokládají přejímky z jiných jazyků, které se do češtiny dostaly nebo dostávají prostřednictvím angličtiny, např. kánoe, totem, týpí, vigvam, squaw z indiánských jazyků. Často jde zároveň o ↗internacionalismy (konsenzus/konsens, exkluzivní, kompetence, vize, video, summit, test, partner, detektiv, lokomotiva), které jsou etymologicky latinského a řeckého původu, přičemž cesta jejich jazykově kontaktového rozšíření je někdy nejasná, paralelní. Poměrně zřídka se slova anglického původu dostávají do češtiny přes jiné jazyky: pro slova park, kroket, parkovat, parlament, esej byla zprostředkujícím jazykem francouzština, pro slova pádlo, flirt, kraul to byla němčina apod.

Formální ↗adaptace lexikálních a. v češtině probíhá několikerým způsobem, zvuková a grafická forma se v různé míře zachovává n. přizpůsobuje češtině; a. tak mívají: (a) původní anglický pravopis i výslovnost (notebook, fitness, deadline), (b) původní anglický pravopis a českou výslovnost (tablet, squash, Windows, laptop, dealer), (c) původní anglickou výslovnost a český pravopis (kouč, sprej, mečbol, tým), (d) český pravopis i výslovnost (rekord, servis, manažer, punč). O zachování původní anglické výslovnosti zde však lze hovořit pouze s tím omezením, že např. výslovnost [æ] se v českých a. posouvá k [ɛ], slovní přízvuk se v analogii k českému lexiku posouvá na první slabiku, anglické aspirované hlásky se vyslovují bez přídechu apod. V průběhu adaptace se mnohdy vyskytují dubletní podoby, po jisté době se však zpravidla ustálí jedna z nich (jazz – džez, handicap – hendikep). Obecně se častěji přizpůsobuje grafická podoba výslovnosti, původní grafickou podobu si zachovávají zejména anglické složeniny a citátová slova (bestseller, know-how, team‑work, babybox, hobby market, dress code, happy end, fair play); blíže viz ✍Kučera (1995), ✍Dokulil (1996), ✍Mravinacová (2000), ✍Rejzek (1993), ✍Šimandl (2001). Zachování původní grafické podoby usnadňuje identifikaci cizího názvu (✍Mravinacová, 2005b); může evokovat jiné asociace než domácí podoba – např. ikoničnost motivace (requiem – cizí podoba slova lépe evokuje vznešenou atmosféru, lépe harmonizuje s jeho významem), zdůraznění významu (outsider ‘kdo stojí stranou, na okraji, vně’) apod. Znalost původní grafické podoby se mnohdy pokládá za projev vzdělání, všeobecného a kulturního i specificky profesního rozhledu; tak se např. uplatňuje tendence zachovávat (n. alespoň preferovat) původní podoby názvů nových jevů v populární hudbě: boogie-woogie, country, heavy metal, reggae, rock, jazz/džez. Formální variantností se vyznačují především a. novější a neologické a týká se jak zaznamenávání hlásek písmeny, tak hranic slov v písmu (hotdog / hot dog, skate / skejt, scan / sken, by-pass / bypass, marketing / marketink, hifi / hi-fi / Hi-fi / Hi-Fi / Hifi); nejistotu uživatelů při užívání takových a. zvyšuje nedostatečná kodifikační opora v jazykových příručkách (blíže viz ✍Svobodová, 2012).

Slovnědruhově mezi a. převažují substantiva, od nichž se v češtině dále odvozují příbuzná slova, hlavně adjektiva a slovesa (dealerský, crossový, skypovat, tweetnout). Mnohem méně je přímých výpůjček adjektiv (fér / fair), jen výjimečně se přejímají slova příslušející k jiným (neohebným) slovním druhům (ready, bye, all right). Příslušnost slov ke slovním druhům má v angličtině jinou morfologickou, příp. z ní vyplývající syntaktickou povahu než v češtině – souvisí to s typologickými rozdíly mezi oběma jazyky: převážně syntetická čeština slovní druhy indikuje morfologicky, v analytické angličtině hraje roli slovosled a konverze. V zájmu deklinace tak dochází u mnohých jmenných a. k morfologické adaptaci: nejsnáze se ke gramatickému rodu a danému deklinačnímu typu přiřazují jména ve výslovnosti zakončená shodně jako české deklinační vzory, což je také jeden z důvodů prosazování českého pravopisu podle výslovnosti (mask.: set, mobil, summit, hardware); přesto mnoho a. i v kategorii gramatického rodu kolísá a/nebo zůstává nesklonných, zejména jsou‑li obtížně zařaditelná k českým vzorům (mask./fem./neutr.: image; mask.: wellness, play-out; fem.: cash, summary, story, show; neutr.: reggae). Rozdílně se mohou morfologicky adaptovat také substantivní a. s původní plurálovou koncovkou ‑s/‑es: pro vyjádření opozice k singuláru se ‑s/‑es nahrazuje příslušnou českou koncovkou (skinheads – skinheadi) n. se plurálový význam zachovává s odstínem soubornosti, hromadnosti (oldies, pampers, cookies, public affairs); u některých z nich se však pro explicitní vyjádření přidává plurálová koncovka česká (někdy za původní anglickou koncovku ‑s/‑es): chips – chipsy, corn flakes/cornflakes – kornfleksy/kornflejky/kornfleky, viz ✍Svobodová (2000), ✍Mravinacová (2005a).

Slovotvorná adaptace: Adjektivní a. jsou většinou výsledkem slovotvorného procesu, ke kterému dochází až v češtině při přejímání (slovotvorně nevyhraněných nebo víceznačných/vícefunkčních anglických slov), nelze je tedy považovat za adaptovaná přejatá adjektiva (softshellový, facebookový); stejně tak má slovotvornou povahu také adaptace anglických sloves (rapovat, snowboardovat). Slovotvorná adaptace obecně souvisí se stupněm pravopisné, výslovnostní, příp. morfologické adaptace. Do češtiny se přejímají anglická pojmenování primární (slovotvorně neutvořená) i motivovaná (slovotvorně utvořená) a k nim se tvoří příbuzná slova slovotvornými postupy a prostředky analogicky jako k pojmenováním českým (sprej‑ař, leasing‑ový, lobb‑ova‑t, mail‑ova‑t × mail‑nou‑t, web-stránka). Mnoho anglických adjektiv, substantiv, příp. jiných slovních druhů, přejímek s nevyhraněnou (ne)samostatnou slovní platností n. bez morfologických slovnědruhových příznaků a zkratkových jmen se při přejímání v češtině adaptuje syntakticky (uchovávají si n. nabývají adjektivní, přívlastkovou platnost), avšak slovotvorně (a tedy ani morfologicky) se nemění (zůstávají nesklonné): led (velkoplošná) obrazovka, roll‑on deodorant, stand‑up komik, e‑kniha, TV seriál apod. (blíže ✍Mravinacová 2005a). Formální nevyhraněnost adjektiv (free, cool, user‑friendly, wellness, in-line/inline, folk) je z hlediska české gramatiky protisystémová a pro uživatele nevýhodná (svou nezřetelností), a tak se k mnohým z těchto adjektiv postupně dotvářejí slovotvorně adaptované podoby: wellnessový, inlineový/inlinový, folkový apod. Izolexémní slovotvorné varianty se domácími příponami tvoří také k mnohým přejatým substantivním názvům (blogger – blogař, facebooker – facebookař, toaster – toastovač), což lze považovat za projev vyrovnávacích tendencí v jazyce (✍Martincová, 2003; ✍Martincová, 2013). Příbuzná slova se tvoří (odvozují) také (zejména v mluveném jazyce) od zkratek a zkratkových slov (e-mailový, esemeska). Samostatně n. v adjektivní funkci (v preponované i postponované pozici k určovanému jménu) se uplatňují mnohá (zejména nová) anglická sousloví a kompozita. Hranice mezi nimi bývá z hlediska češtiny mnohdy nezřetelná, jejich pravopisné podoby tak často kolísají: black‑out / blackout, body painting / body‑painting / bodypainting, last minute nabídka, hands‑free / handsfree sada / sada handsfree, all inclusive / all‑inclusive pobyt / pobyt all‑inclusive, callcentrum / call centrum. Hojně se v češtině využívají také výpůjčky z angličtiny s povahou zkratek (zejména iniciálových) a zkratkových slov, rozličné jsou formálně i obsahově; pro ilustraci viz např. hi-fi (high fidelity), GPS, OK, KO, SOS, FAQ, PR, AIDS / aids, HIV, BMI (Body Mass Index = index tělesné hmotnosti), CD-ROM, WAP atd. Typické jsou zejména pro odbornou a profesní komunikaci, mnohé však pronikají i do běžného dorozumívání (např. z oblasti počítačové techniky, informační a komunikační technologie, zábavy aj.): SMS, CD, PC, DVD, PIN, PR, VIP, DJ, sci-fi apod. Často se podobně jako v angličtině používají také nesamostatně, v atributivní platnosti: PR pracovník / pracovník PR, DVD záznam atd. Viz také ↗redundant acronym syndrome syndrome.

Sémantická adaptace: A. většinou zachovávají svou původní lexikální sémantiku i v češtině, méně často dochází k významovým posunům, tj. původní význam se zobecňuje, příp. zužuje, specializuje n. obměňuje: srov. např. drink ‘po americku míšený silný nápoj alkoholický’ (PSJČ), ‘silný alkoholický nápoj’ (SSJČ), dnes hovorově ‘nápoj, zprav. alkoholický, zejména míchaný’, nejnověji v kolokacích různé energetické drinky. Pod vlivem a. dochází také k neosémantizaci (✍Mravinacová, 2005b), tzn. a. v češtině získávají nové lexikální významy, srov. např. globální – 1. ‘souhrnný, celkový’, 2. ‘povšechný, zběžný, povrchní’; angl. global → 3. ‘týkající se celého světa, celosvětový’. Spíše ojediněle se a. v překladových výpůjčkách ↗kalkují (počítačové termíny mouse – myš, window – okno, slang. feedback – zpětná vazba, smartphone – chytrý telefon). Viz také ↗adaptace výpůjček.

A. se přejímají pro pojmenovávání v různých oblastech života, pokrývají značné množství tematických okruhů; patří k nim zejména: