V novodobé lingvistice (především v historicko‑srovnávací jazykovědě) připodobnění jednoho výrazu druhému (např. češu místo češi podle nesu aj., gen. rukojmích podle stejně znějícího lok. a tvarů jako jarních), popř. vytvoření nového výrazu podle výrazu staršího; u starověkých řeckých (a římských) badatelů se ve sporu o základní princip jaz. struktury stavěla analogie (pravidelnost) proti anomálii (nepravidelnosti).