Termín převzatý z klasické metriky. V klasické filologii se jím označuje zánik krátkého vokálu na začátku slova následujícího po dlouhém vokálu nebo diftongu, jímž končí slovo předcházející (např. lat. sata est → sata’st ‘vzešla’, ř. γενήσομαι ἐγώ → γενήσομαι’γώ ‘stanu se (něčím)’). V tradiční gramatice je to někdy užívaný termín pro vypouštění počátku slov n. slovních spojení, např. č. hov. brý den za dobrý den n. si piš! za to si piš!, něm. ’raus za heraus ‘ven’, angl. I’m za I am. A. patří spolu s ↗apokopou, ↗deglutinací, ↗disimilativním zánikem, ↗haplologií, ↗kontrakcí a ↗synkopou k jaz. procesům, jimiž se zmenšoval fónický objem slov n. širších segmentů řeči a které se někdy souhrnně označují jako redukce.