ČISTOTA JAZYKA
Za čistý bývá (nebo spíš: býval) považován takový jazyk, který má co nejmenší příměs cizích prvků. Mezi ně se dříve počítaly ↗výpůjčky, které si zachovaly cizí formu (např. z lat. causa // kauza, z fr. apartmá // apartmán, z něm. hochštapler aj.), a výrazové prostředky, které byly vytvořeny podle cizího vzoru sémantického, slovotvorného n. syntaktického (např. ohledně čeho podle něm. hinsichtlich, odviset od čeho podle lat. dependere de aliqua re, n. něm. abhängen von etwas). Mezi prostředky, které porušují č.j., se obyčejně nepočítají ty, které už s domácím výrazivem zcela srostly a jejichž cizí původ odhalí jen etymologický rozbor (např. slovo talíř ze sthn. talier a to z it. tagliere ‘deska, na níž se krájejí potraviny’).
O č.j. se mluví už v římské rétorice. V č. prostředí se s úsilím bránit jaz. zvláště proti ↗germanismům setkáváme už u Husa (navrhl např. zaměnit slovo šorc slovem zástěrka) a podobně odmítali cizí prvky i pozdější autoři gramatik a jiných jaz. příruček Blahoslav, Konstanc, Rosa ad. V očišťování č. od cizích prvků (tentokrát i internacionálních z ř. a lat. základů) pokračovali gramatici a lexikografové obrozenští. Pravé tažení proti „cizomluvům“ nastalo od poč. 70. let 19. stol. a trvalo asi do pol. 90. let 19. stol.; bylo podníceno č. nacionalismem, který dostával podněty z nacionalismu německého. V podobném duchu pokračoval purismus časopisu ↗Naše řeč za Hallera (na konci 20. a na poč. 30. let 20. stol.). Viz též ↗purismus.
Všechny evropské jaz. doplňovaly své výrazové možnosti v různé míře cizími prvky (buď přímými, n. mnohem častěji napodobenými). Některé jaz. nabyly vysloveně hybridní povahy (např. angl.). Ve všech se pevně usadily společné prvky evropské, tzv. evropeismy, např. nové výrazy předložkové povahy jako pod vlivem čeho (fr. sous 1'influence de, angl. under the influence of, něm. unter dem Einfluss von, r. pod vlijanijem čego apod.). Od 30. let 20. stol. (zásluhou lingvistů kolem B. Havránka) je už truismem, že kultura spis.jaz. se nemůže řídit požadavkem jeho úzce chápané čistoty. Též ↗hybridizace jazyka, ↗jazyková správnost, ↗jazyková kultura, ↗purismus, ↗spisovná čeština.
- Dostál, A. Concerning New and Old Forms of Purism in the Czech Literary Language. International Journal of Slavic Linguistics and Poetics 25/26, 1982, 109–114.
- Ertl, V. O germanismech. In Ertl, V., Časové úvahy o naší mateřštině, 1929, 25–41.
- Gebauer, J. Šetřme jazyka spisovného. In Kalendář učitelstva českoslovanského na r. 1893, 1893, 114–122.
- Halaga. O. R. Záměry jazykových puristov a integrácia Europy. In Kučerová, S. (ed.), Českoslovenství - součást evropanství, 1996, 306–311.
- Haller, J. Spisovná čeština a jazyková kultura. NŘ 17, 1933, 11–20.
- Haller, J. Spisovný jazyk český. In Weingart, M. (ed.), Slovanské jazyky v době přítomné, 1937, 1–59.
- Hausenblas, K. O kultuře jazyka a brusičském purismu. NŘ 35, 1951, 41–15.
- Havránek, B. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In Havránek, B. & M. Weingart (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura, 1932, 32–84.
- Horecký, J. Postoj k cudzím slovám v slovenčine a češtine. SlavPrag 18, 1975, 207–210.
- Jakobson, R. O dnešním brusičství českém. In Havránek, B. & M. Weingart (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura, 1932, 85–123.
- Jedlička, A. Na okraj pochybených názorů jazykových „oprávců“. SaS 11, 1949, 95–96.
- Jelínek, M. Český jazykový purizmus a jeho překonání. In Rusinová, E. (ed.), Přednášky a besedy z XXVII. běhu LŠSS, 1994, 9–15.
- Jelínek, M. O novodobém českém jazykovém purismu a jeho překonání. Sociolinguistica Slovaca 3, 1997, 153–163.
- Jelínek, M. Der Purismus in der Entwicklung der tschechischen Schriftsprache im 19. und 20. Jahrhundert. In Trost, K. (ed.), Deutsch-tschechische Sprachbeziehungen, 2000, 9–63.
- Komárek, M. K problematice cizích slov a purismu v národním jazyce. Sl 22, 1953, 215–219.
- Kraus, J. K problematice jazykového purismu. In Karlík, P. & M. Krčmová (eds.), Jazyk a kultura vyjadřování, 1998, 91–95.
- Salzmann, Z. Foreign Influences on Czech as a Measure of Czech Nationalism and Internationalism. Canadian Review of Studies in Nationalism 16, 1989, 63–77.
- Ševčík, O. (= Jelínek, M.) Český jazykový purismus z hlediska funkční teorie spisovného jazyka. SPFFBU A 22/23, 1974/1975, 49–58.
- Thomas, G. The Role of Calques in the Early Czech Language Revival. Slavonic and East European Review 56, 1978, 481–506.
- Trávníček, F. O jazykové správnosti. In Havránek, B. & J. Mukařovský (eds.), Čtení o jazyce a poesii, 1942, zvl. 168–180, 220‑227.
- Unbegaun, B. Le calque dans les langues slaves. RÉS 12, 1932, 19–48.
- Weingart, M. Český jazyk v přítomnosti, 1934, 22–36, 56–62.
- Zubatý, J. O úpadku našeho knižního jazyka. NŘ 4, 1920, 1–9.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ČISTOTA JAZYKA (poslední přístup: 19. 4. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka