KŘEČOVICE
Pan řídící Suk
žena, nar. 1901
Diž bil řiďicím Suk, tak mňeli… vúbec ešťe nebila tahle škola, tam se nemohli vejíd do tí starí školi, tak po bitech mňeli třídi, u liďí, teda f priváťe. A tenleten Suk, Mistr co bil, ten (= řídící) ho uš nemňel kam dát, ten seďel pot stolem. A nesmňel se hnout, jak se hnul, ten bil bit. Otec muj, ten řiká, no ten bil bid ze všech náz ďeťí nejvíc. Von bil strašňe takovej, takovej zlostnej ten starej Suk, otec jeho. Ten mu dicki nařezal, no a do zát mu nabouchal. Kluci ho kolikrát šli bráňit a dostali i s ňím a… moc bil na ňej přísnej. Chťel, abi ho poslouchal… pořádňe no, abi z ňej ňeco bilo. No a uš taki potom v devíťi letech uš… jo jo, hrál na ti houslički. Jéžiš, to biste bili viďeli, púlnočňí diž bila. Jé, to bilo lidu s celeho okresu. Vúbec se to do kostela nevešlo, po hřbitovje, to to fšecko jen… jen to hučelo. Muziki a spjevu, to bili písňički, jéje. Ťim bili známí po celom… po celí republice.
To nacvičoval a… a ti spjeváki učil a tu hudbu říďil a… já to pamatuju, to mi sme seďeli jak f pohátce. Voňi ti houslički a ti inštrmenti, vono to jen šusťilo, jen to šusťilo. A von bil takovej, to muselo bejt fšecko akorát, zapadat jedno do druheho a... To ti šmice1 jen… jen to chrasťilo, to bila radost.
Tak von tak ti kluki taki hnet učil muziku?
Aňi né. Ti choďili k ňákemu Plachemu tadi a k Pechači a… se učili hrát, ale k Plachemu nejvíc to bilo. Von bil taki… ten jeden Plachej bil f Praze kapelňíkem. No...
A hodňe muzikantu hrálo s ťim…?
No hodňe.
S ťim…
Sukem.
Ne, s ťim Pla-...
Plachejm? Nojo, to bila kapela, křečofská kapela, vihlášená. A todle bila taková jako kostelňí kapela, víte, ta šmicová.
1 smyčce
Obec Křečovice (v Českém jazykovém atlasu bod 252) leží v benešovském okrese 5,5 km jz. od Neveklova; reprezentuje mluvu středočeské nářeční podskupiny.
Rysy společné s českými nářečími v užším smyslu:
– dvojhlásky ej, ou: takovej zlostnej, bejt, houslički, hnout;
– úžení é > í: do tí starí školi;
– protetické v: von;
– nenáležitý životný tvar zájmena ony: voňi ti houslički;
– zachovávání příč. trpného slovesa bít ve spojení bil bit.
Rysy charakteristické pro středočeská nářečí:
– zvláštní tvary tvrdého adj. sklonění: s celeho okresu, po celom, k ňákemu Plachemu, s ťim Plachejm.
Rysy společné s jihozápadočeskými nářečími:
– délka kořenné samohlásky v gen. pl.: do zád.
Záznam pořízen v prosinci 1966. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.